V muzeích a galeriích ČR se nachází 19007952 sbírkových předmětů

Uměleckých děl, historických artefaktů, technických památek nebo přírodních pozoruhodností

Online si můžete prohlédnout 556280 z nich, tedy přibližně 3%

A jak se seznámíte s těmi ostatními?

Neseznámíte :(

Zbývajících 18451672 předmětů je až na výjimky uschováno v nedostupných depozitářích

Otevřené sbírky

Zpráva o digitalizaci a zpřístupňování kulturního dědictví v České republice

K čemu jsou otevřené sbírky dobré?

Sbírkové předměty publikované online jsou dostupnější, přehlednější a lépe přístupné pro učitele, badatele, umělce, designéry i širokou veřejnost.

Naleznou uplatnění při vzdělávání, výzkumu nebo v kreativním průmyslu; ať už se jedná o film, divadlo nebo architekturu, při tvorbě různorodých publikací či v nových disciplínách, jako je design počítačových her a digitálních prezentací. Zpřístupnění reprodukcí online má pozitivní vliv i na samotný artefakt; jeho potenciál pro vystavení i probádání je mnohem větší než u nereprodukovaných děl. Navíc se snižuje manipulace s cennými originály, a tím i míra jejich opotřebení. Je tedy možné říct, že čím více digitálních reprodukcí bude dostupných online, tím lépe. A není třeba se bát, že by se tím snížila návštěvnost muzeí a galerií.

Jsme horší než evropský průměr

V celoevropském měřítku je prezentováno online asi 11% celkového počtu sbírkových předmětů. Tedy téměř 4x více než v ČR.

Obecně platí, že digitalizovné není totéž co přístupné. Většina digitálních reprodukcí je pouze uložena na veřejnosti nedostupných serverech a slouží jen interním potřebám dané instituce. Evropská muzea mají v průměru digitalizováno 31% fyzických artefaktů ze svých sbírek. Vyplývá to z průzkumu, který v roce 2017 provedla Europeana Foundation. Ne každé dílo, které prošlo digitalizací, je zveřejněno na internetu. Podle téhož zdroje je takto zpřístupněno pouze 36% z nich, tedy asi 11% celkového počtu sbírkových předmětů. V České republice jsou online k dispozici 3% fyzických sbírek. Za předpokladu, že by poměr digitalizovaných a zveřejněných předmětů byl totožný jako v EU, odpovídalo by této hodnotě 9% digitalizovaných sbírkových předmětů.

Jak jsou na tom jednotlivá muzea a galerie?

Porovnejte si velikosti fyzických sbírek a počet online publikovaných reprodukcí

Kdo vede a kdo ještě ani nezačal?

Jaké jsou největší online katalogy? Rozsah byl určen dle digitalizovaných artefaktů zpřístupněných v rámci portálu eSbírky, CITeM a samostatných katalogů jednotlivých muzeí.

Jak se sbírky zpřístupňují?

Nejsnadnější cesta vede skrze nástroje a služby třetích stran. Naopak vybudování vlastní prezentace se jeví jako obtížný úkol vedoucí často k rozpačitým výsledkům.

Vybudování samostatného online katalogu vyžaduje nemalé finanční zdroje, znalosti informačních technologií i značný čas pracovníků instituce. A to nejen při jeho tvorbě, ale i během provozu. Jako vhodnější způsob se proto prokazuje využití již předpřipraveného publikačního softwaru (jako nabízí například Webumenia.sk z produkce Slovenské národní galerie), který umožňuje samostatnou prezentaci muzejní kolekce. Další možností je začlenění reprodukcí do sbírkových agregátorů (v ČR zejména portál eSbírky, v mezinárodním měřítku Europeana nebo Wikimedia Commons).

Copyright brání otevírání sbírek

Zpřístupňování sbírkových předmětů online je nutné provádět v souladu s autorskými právy, která však mohou představovat významnou překážku.

Nejedná-li se o volné dílo (u nějž uplynulo 70 let od smrti jeho autora), musí muzeum pro jeho zveřejnění disponovat potřebnou licencí od držitele majetkových práv. Získávání takového oprávnění však bývá náročný proces, který může představovat významnou překážku otevírání sbírek. Ani publikace díla online však sama o sobě neznamená, že je možné reprodukci dále využívat. K tomu je nutné, aby bylo na stránce uvedeno, že je dílo dostupné pod otevřenou licencí. Zmínku o licenčních podmínkách však ve svých katalozích uvádějí jen některá domácí muzea.

Podíl typů licencí u digitalizovaných sbírkových předmětů v držení evropských muzeí:

Otevřená data usnadňují další využití

Ani předměty publikované pod otevřenou licencí nemusí být snadno použitelné.

Záznamy poskytované kulturními institucemi o jejich sbírkách a aktivitách by měly mít formu otevřených dat, která je vhodná pro další počítačové zpracování. V domácím prostředí se bohužel nenachází žádný katalog, který by strojový přístup k databázi umožňoval. Zájemce o větší objem reprodukcí je proto vždy odkázán na vyjednávání s institucí o zpřístupnění dat nebo musí vynaložit značné úsilí při rekonstrukci datasetu z dostupných zdrojů. V obou případech se jedná o bariéru, která odrazuje od užití digitalizovaných sbírek.

Na kvalitě (ne)záleží

Kvalita zpracování i prezentace reprodukcí je velmi kolísavá a nezanedbatelná část z nich tak jen obtížně naplňuje předpoklady pro další využití. Ale jde to i dobře.

V tomto průzkumu se za zpřístupněný považuje každý artefakt, zařazený do online katalogu a obsahující digitální reprodukci a inventární číslo. Tento zjednodušující pohled nebere v potaz kvalitu reprodukce (například rozlišení fotografií, míru zachyceného detailu a celkovou reprezentativnost digitalizovaného artefaktu), způsob zpracování doprovodných informací a metadat, ani funkce a komfort uživatelského rozhraní, skrze nějž jsou reprodukce zpřístupňovány. Všechny tyto parametry přitom zásadní mírou ovlivňují další využitelnost.

Existují však instituce a portály, které tento průměr znatelně překročily, jejichž výstupy stojí za pozornost a nebo alespoň naznačují potenciál:

Na viděnou v lepších číslech